Držela jsem v ruce diplom, za zády Betlémskou kapli a před sebou prázdný prostor, bez vizí a nápadů, čím vlastně chci v životě být. Vyčerpaná studiem na Strojní fakultě jsem najednou měla jít vstříc skvělému životu, který mi slibovali, když se budu dobře a hodně učit.

Mísily se ve mně pocity radosti s pocity hořkosti. Ve škole jsem se naučila ledasco, třeba i soustružit. Jenže už v průběhu studia mi bylo jasné, že tohle moje cesta není. Cítila jsem se ztracená ve velkoměstě i v obecně platných přesvědčeních panujících mezi mými spolužáky. Skvělý život přece začíná za skly velkých budov, na postech s polstrovanou židlí a velkým bourákem v podzemí.

Tehdy jsem svůj zmatek nechápala, neuměla jsem ještě poslouchat hlas svého srdce.

Jenže co teď? Nastoupila jsem do firmy s nadšením a velkým očekáváním. A tehdy se započal můj vývoj k Naslouchání vlastnímu srdci.

Po pár letech mi začínalo být jasné, že tady se žádný velký zázrak konat nebude. Až později jsem si uvědomila, že tahle firma byl takový můj osobní výcvikový tábor. Z tohoto tábora odchází lidé až tehdy, když se naučí naslouchat svému srdci.

Tělo mi začalo také pomáhat

Dávalo mi různé signály v podobě viróz, angín, bolestí zad, ale já se stále snažila být skvělým zaměstnancem. A tak to vyústilo v onkologické onemocnění.

Každé onkologické onemocnění je vyslovením nesouhlasu naší duše nad současným stavem našeho hmotného bytí.

Moje srdce v té době už začalo mluvit. A já se ho učila poslouchat.

A tak mi to došlo, tady a takhle já žít nechci!

Z mého výcvikového tábora jsem odcházela v 5tém měsíci těhotenství a věděla jsem, že sem už se vracet nemusím. Že už všechno vím. Odcházela jsem s vizemi a plány mého úžasného života!

Přišlo takové zrychlené rozhodování o koupi pozemku, stavbě domu a stěhování…

Teď už sedím na zahradě, jezero, které je kousek od našeho domu, vydává nádherné uklidňující zvuky. Tady se cítím svobodně a doma. V přírodě, pod žhavým sluncem.

 

Moje místo je venku! Tady jsem pochopila, co je moje poslání.

Za domem jsme měli, před pár lety, takovou velkou hromadu hlíny. Jelikož jsem už uměla poslouchat svoje srdce, zasadila jsem první zeleninu a bylinky a bylo mi to jasné! Celý můj příběh si můžete přečíst tady.

Umět si užívat život, umět využít všechny dary, které nám Matka Země a Otec Vesmír dává. Tady jsem si uvědomila, že všechno, co k životu potřebuji, už dávno mám! A hlavně, že nejsem stvořena a odkázána na to, abych zasvětila svůj život vyděláváním peněz ve skleněných domech.

Mojí vášní je zahrádka a vše co na ní roste

 

Rostlina je živá bytost, jako jsme my lidé. Má své vědění a velkou touhu žít. Každá rostlina má své jasné poslání a to nám lidem hodlá neúnavně předávat.

Bylince je jedno, jak vypadá její kamarádka sousedka, nehodnotí, jestli je vyšší nebo nižší, jestli je košatější nebo jestli plodí víc než ostatní. I ta nejmenší rostlinka si jde neustále za svým posláním – předávat nám svojí sílu, chuť, energii a bohatství.

Zahrádka mě prostě fascinuje, naučila jsem se pěstovat bylinky a zeleninu, vím, co která rostlina potřebuje a také jsem se naučila, jak to její poslání využívat k našemu prospěchu.

Rozhodla jsem se, že chci šířit dál tohle vědění a proto jsem si založila blog. Tady se s vámi budu dělit o svoje zkušenosti a radostné chvíle, které trávím na zahrádce.